Sněžka, nohy ztěžka
Publikováno 26.07.2015 | Závody
Když jsem před 3lety stoupala na jednu z nejvyšších sopek Filipín a ptala se místňáků na správný směr, kroutila jsem hlavou nad nevědomostmi o Pinatubo. Tehdy mi Verča vyprávěla: “To máš jako u nás, půlka národa ani neví, jak vypadá Sněžka”. (byla jsem jedna z nich, zastyděla jsem se).
Takže když na Sněžku, tak na čas!
Ani tenkrát ani dnes nic zadarmo.
Tenkrát bylo 40°C ve stínu a šlapali jsme s domorodcem, měli jsme pár hodin na to, abysme se dostali na určeté místo, jinak se krásy přírody uzavřely. V tomhle k nám Sněžka byla přívětivější.
Z Prahy jsme vyráželi v 7 ráno, na výklus nechceme mít vedro, ale že by muselo lejt jako z konve jsme si taky nepřáli. Když jsme dorazili na místo, počasí se umoudřilo, ale radar pořád mluvil jasně (ikdyž místní nás nabádali, že to nebude tak hrozné). Jenže jak řekla jedna dobrá duše, “my pražáci s internetem v iphonu rozumíme beztak všemu nejlip.” I přes jasné signály chytrých telefonů jsme se ale vydali cca v 10:00 vzhůru.
Hned u lanovky potkáváme lidi, kteří se mažou krémem. Na co? Nechápu, z tohodle nikdy nezasvítí. (asi do lanovky). Minimálně vystát frontu muselo dát zabrat.
My ale přes Obří důl stoupáme nahoru, předbíháme všechny, co se loudají. Žádné zdržování, jedeme na čas! Nad obřákem začíná lehce kapat. Právě včas, začínáme se potit, takže je to vcelku i příjemné. Turisti kolem nás vytahují pláštěnky, někteří se dokonce otáčí a jdou zpět. Pohoršeně kroutím hlavou. Leje jako z konve (iphone nelhal)! Čím jsme výš, začíná přituhovat. Začíná dokonce houstnout - mlha a fučí. To jsme fakt nechtěli. Jenže adrenalin nás žene dál. V pátek jsem si přečetla článek a jedni borci si to lupli kolem 1:15, máme rezervu. Když vystoupáme nahoru, sotva si vidíme na špičky u nohou. “To budou panoramata” honí se mi hlavou. Finální výstup na samotný vrchol nás ale teprve čeká. Máme podezřele dobrý čas. Čekám zradu. Přišla! Poslední kilák byl boj tělo proti větru. Neodfoukli jsme a když jsme vyšli nahoru? Bylo tak ošklivo, že jsme se mohli ukonejšit maximálně tak pocitem, že jsme tam s časem: 1:22:43. To chceš…
Dolů to byl trest
Na to jak jsme se těšili na sestup, to bylo utrpění. Šlo se o to hůř! Kolena a kyčle dostávají zabrat…. Kolem 13:00 vzhlížíme pomalu pohledem zpět a vyjasnilo se… Počasí bez mraku a nám dochází, proč se někteří dole mazali. Takhle to nenechám. Zítra jdeme znovu! Odměnou ve formě borůvek nepohrdneme a taktizujeme na druhý den.
Po návratu, který jsme si cestou dolu prodloužili o 4km navíc se dozvídáme, že na Sněžku je lepší vyrazit po 12:00. Takže na ráno máme plán jasný! Nezkusíme ráno taky dolů lanovku?